Psaní v práci
Jen krátké říkanky a básně,
i když často a velmi krásně
je na papír tak ráda dám.
Chtěla bych napsat báseň dlouhou,
ve které by se zmíralo láskou a touhou,
i téma už dobře znám.
Však umění je se slovy hbitě zacházet
a na každé slovo verše nacházet ,
a to já bohužel zatím neumím.
Je to v mém životě sen největší,
napsat báseň ze všech nejhezčí
v které o lásce k psaní vypovím.
Pak znala by mě snad celá zem,
však je to jen můj pouhý sen
aby pod básní mou bylo jméno mé.
Vyšla by mi báseň v novinách
a znali by mě ve všech krajinách,
to bylo by opravdu fakt nádherné.
Už zase skládám a nepracuji,
práci ze stolu rychle zahazuji,
to se ale přece vůbec nedělá,
jaká já jsem to dívka nezbedná.
Stále si říkám: „psát až po práci“
ale to pak už nebudu mít inspiraci.
Nutit se do psaní když to nejde,
z toho jen strašný paskvil vzejde.
No ale už dost, máš tu spousty škod,
vyřídit je rychle, přišlo by šéfovi vhod.
Kdyby věděl co tu místo práce tropím
tak už tu dávno nejsem, prostě letím.